Boby
Berem saně, boby, lžíce, patle a jedem do Tanvaldu. Skauti nám půjčí chatu. Forda jsme naplnili, až se vyboulila střecha. Jeli jsme vlakem. V osm jsme se vysypali v Tanvaldu přesně na čas. K autu jsme šli asi 30 minut. Pak se chvíli dohadovali, kdo co ponese, a vyrazili do prudkého stoupání.Porotže posádka auta zatopila před cestou na násraží v chatě už bylo přijatelně.
Rozbalili jsme spacáky, dojedli zbytky večeří, obhlídli dům a malouši šli spát. Matěj rozjel troubu a do neděle jsme poslouchali pořád jen "někomu cinkla mirovlnka", "někomu cinkla ... ". Večer byla ještě přednáška na téma Plísně nohou.
Ráno jsme posnídali chleba a došli si pro boby do auta.

Před tím jsme chvíli skákali z tarásku do sněhu.

 

Dolů k autu jsme jsme šli starou bobovou dráhou. Cestou jsme trochu zahrabali Štěpána.
Boby na dráze už dávno nejezdí. Jsou tam ale rampy pro sjezdová kola.
Některé rampy končily trochu vysoko. Někdo skočil, menší jsme museli trochu sundat.
U Bobovky jsme asi hodinu a půl  jezdili a pak jsme museli jít dělat oběd. Slupli jsme vřetena s kakaem, chvilku si oddychli a pak vyrazili na malý výlet.

 

 Zase jsme jezdili,tentokrát na lesní cestě. Fičelo to řádně. Nejhorší byly ty velký talíře. To nejde vůbec řídit.

 
Večer byly čínské nudličky s kuřecím masem a společenské hry.
V neděli jsme rychle posnídali, částečně zabalili a šli hrát na mravence.
Po hře jsme dobalili, zametli, vyluxovali a šli k autu. Sestup s batohy stál za to.
 

Cesta vlakem byla příjemná, tvrdili to alespoň Žaludovi zákazníci.