Praotec Čech tam byl před námi
Před 14 dny jsme měli orientační závod v Jezerce a o týden později zase čarodějnický rej na školní zahradě. Proto jsme moc nemluvili o výstupu na Říp. Nevěděli jsme, kolik lidí vlastně příjde, a bylo to dost velké překvapení. U školy bylo 23 menších a 6 větších cestovatelů.
Spočítali jsme se a šli na metro. Odjeli jsme na Masarykovo nádraží. Cestou Tobiš málem vlezl pod koně jízdní policie, když mu utekla láhev s pitím.
Vlak byl celkem plný. Seděli všíchni, ale bylo nás plné "podkroví".

Jeli jsme víc než hodinu, ale cesta uběhla rychle a bez komplikací. Vystoupili jsme v Roudnici a šli. Před viaduktem (asi po 150 metrech) přišly první dotazy: "Jak je to ještě daleko, kdy už tam budem, kolik je to ještě kilometrů?". Všem jsme řekli, že jdeme několik hodin, kilometrů je to spousta a budeme tam až za tmy. Tím odpadly dotazy, ale naše rychlost se moc nezvýšila.

Na kraji Roudnice je krásné hřiště. Chviličku jsme si hráli a pak se rozdělili do pěti týmů.
Krev

Julča, Agáta, Tonda, Tobiš aViktor

 Blech

Aduš, Vanesa, Tadeš, Kuba a Adam

 Blesk

Kačka, Saša, Blesk, Standa a Štěpán
Plech

Matěj, Bára, Ondra, Jirka a Kůň

 Mech

Šimon, Vojta, Kuba, Goťák a Tomíno
Ještě jsem se nezmínil o takové drobnosti. Nevzal jsem foťák. Fotili jsme jen na telefon, a navíc, když se zaberu do programu, moc nefotím. Takže fotky mám ze začátku a pak až konec.
   

Cestou jsme soutěžili v hodu na cíl. Víc jsme toho nestihli. Šli jsme tak pomalu, že šneci nás za pochodu obíhali kolem dokola. Na Říp jsme šli 3 hodiny (7 kilometrů). Bylo hrozně hodin, a my nejedli. Proto jsme spěchali nahoru.

Na Řípu jsou ohniště, ale rozdělávat ohně se tam prý nesmí. Že na nás přijedou hasiči. Tak jsme to neriskovali a radši jedli jen to studené. Snědli jsme oběd a vypili Mattonky. Pak jsme skládali zprávu. Než jsme se vydali dál, byla spousta hodin.
Ukázalo se, že do Vražkova je to 3,5 km a vlak jede až ze Straškova o kilometr dál. I Božka otimistka říkala, že to nedáme. Dali jsme. Byla to hoňka, ale dali. Na nádraží jsme přišli 10 minut před odjezdem vlaku. Jen nedošlo na zbývající hry. Snad příště.
Cestovatelé se oklepali celkem rychle, takže ve vlaku bylo dost rušno. Trochu řvali a trochu pobíhali po "podkroví" Elephantu, ale přežili jsme to my i ostatní spolucestující.

Ke škole jsme přišli načas, a ti komedianti, kteří nemohli už pod Řípem, ještě běhali. Příště musíme jít dál a rychleji.

Zbylých pár fotek je na webových albech.