Jarní Luhy - lepší než zimní Tatry

Odjezd od školy proběhl celkem v klidu. Hrozně aut. V Bráníku fronta, pak už to celkem šlo. Dojeli jsme a chvilku po nás i Milan s Citroenem a zbytkem indiánů. Za nimi se hnaly hromy a blesky. Vzhledem k předpovědi počasí - děs a hrůza - jsme se dohodli, že týpko stavět nebudeme. V baráku jsme zatopili, snědli večeři a pak hráli hry. Nakonec večer pršelo jen půl hodinky. Měli jsme to týpý postavit. Pak šli ti nejmladší a nejstarší spát. Ti co se narodili dřív než malouši a daleko později než já pařili ještě chvíli.

Ráno svítilo sluníčko a my šli do vesnice na nákup.
Po snídani jsme začali budovat kuličkovou dráhu. Úkolem bylo z čehokoliv vyrobit dráhu tak, aby jel míček bez dotyku co nejdéle. Vítězný golfáč se bez cizí pomoci kulil 36 sekund. Parádní výkon.
 
Když se míčky definitivně zastavili, šli si malouši plnit zasvěcovací zkoušku - zapálit oheň na tři sirky a taky hráli lakros. Starší zase sbírali v lese smůlu. Při výrobě pochodně to dost slzelo.
Navečer jsme řezali a nosili dřevo. Pak jsme zapálili pochodeň. Hořela asi 27 minut. Rekord to nebyl, ale i tak to bylo dost dlouho. Taky na ní začalo trochu pršet. Večer jsme pokračovali ve společenských hrách a brnkali na kytary. Zase jsme šli docela brzo spát, tedy alespoň většina. Asi to s náma jde z kopce.
Ráno jsme posnídali chleba se sýrem, dohráli lakros a pak stříleli z luku. Z fotek je jasné, co musíme udělat do tábora: vyrobit alespoň jeden menší luk. 
No a zase řezali  a nosili dřevo.

Cesta domů probíhala celkem dobře, dokud se na nás ve Dvorcích nepřišly znovu podívat špagety od oběda. A bylo jich hodně. S malým zpožděním jsme se vysypali u školy a začali přemýšlet o dalším výletu.

Branžež čeká.

Chcete vidět všechny fotky?