Vem krůtu na výlet II.

třeba takhle?

Počet přihlášených pomaličku rostl a zastavil se až na 37. Hrůza! Bude ten pták pro všechny stačit?!

Nakonec jsme se nacpali do aut. Autobusem jelo jen pár lidí. Přijeli jsme před setměním, začali vynášet věci z UAZu, vybalovat a večeřet. Mezitím dojela osobní auta. Starší bojovníci vytáhli plachtu a svázali tyče. Týpí se začalo pomalu zvedat. Opravdu pomalu. Dali si na čas. Každou chvíli řešili něco jiného.

Pomalu se stmívalo a postele se krčily venku. Nakonec týpko stálo, postele byly na místě a oheň se rozhořel. Bylo na čase, protože se řádně ochladilo. Malouši spali nahoře a starší seděli okolo stolu, hráli karty, nervíky a tak. Pak si rozbalili spacáky, kam to jen šlo, a šli chrupkat.

Spali jsme, kde se dalo. I na stolech a lavicích

Ráno bylo mrazivé. Týpci z týpka vstávali brzo. Mráz je vyhnal. Šli jsme do vesnice pro chleba a další potraviny.
 Po snídani jsme napíchli krůtu, rozdělali oheň a začali točit.

                          

 

Ostatní se rozdělili do tří družstev s názvy drůbeže a vyrobili si startovní čísla. Čekala nás spousta soutěží a nakonec i zasloužená odměna. Krůta.
To už ale bylo půl šesté. Začali jsme okrajovat.
Stejně jako vloni měli všichni hlad a měli dojem, že toho bude málo. Nestačili jsme řezat. Pak jsme tempo vyrovnali a nakonec hladovce zahrnuli masem tak, že už nikdo nechtěl. Ještě zbylo na nedělní oběd - čínské nudličky s masem.
Druhá noc trochu zmenšilapočet obyvatel týpka  . Vždyť taky v půl osmé ráno byly ještě tři pod nulou. Jó zima je zima a Luhy jsou Luhy.
V neděli před obědem bylo dobojováno. Vyhlásili jsme vítěze Rozdali jsme medaile a šli obědvat.
   
Po obědě jsme bojovali o pevnůstky, houpali se na houpačce a chystali se na návrat.
Cesta do Prahy proběhla v klidu. Nikdo nezvracel, nikdo nezlobil, většina spala.

26. - 28. 11. jedeme na Sněžku