Výlet na Branžež

„Kolik je hodin?“

„16.17“

„Aha, tak to má Božka zpoždění,co“

„Maličko, to nevadí. Vlak jede z Hlaváku až za hodinu. To dáme v klidu.“

 

„Paráda, všichni sedíme a máme místa vedle sebe.“ „No jo, to jsme měli štěstí, on ten vlak stejně není moc nacpanej.“ „Hele, to bude proto, že má celej víkend pršet, tak všichni zůstali doma.“ „Asi jo, zatím ale neprší!“

„Hele je 18.56. Jsme v Mnichově Hradišti, za dvě minuty vystupujeme.“

„Cože? Jsme v Mnichově! Já nemám pas!“

„ Matěji, ty jsi mamlas.“

„Jen počkej, skočim ti za klk, a vyškubu ti vuasy“

„Jak to máme ještě daleko?“

„Jen kousek. Asi osm kiláků. To s těma batohama s jídlem, oblečenim a stanama máme za dvě hodinky“

„Tak to nebyly dvě hodinky, co? Je skoro půl desátý.“

„Taky to bylo přes devět kilometrů. Ještě, že jsme nevezli batohy autem. To by nebyla žádná legrace. Rychle, musíme postavit stany a zapálit oheň. „Fuj, to je zima.“ „Já jdu spát.“ „Já taky, dobrou noc.“

„Dobrý ráno, co máme k snídani?“  „Ovesnou kaši.“ 

„Fuj, co to je?“

„Vy jste fajnovky, mě to docela chutná.“

„Mě taky.“

„Mě ne.“

„Kam jdeme?“ „No, jdem na ty kešky. To někdo schová schránku, na internet dá nápovědu, kde to je, napíše GPS souřadnice a my to pak budeme hledat.“

"Hele, tady to je, já to našel."

"Tohle je fakt hezký místo. Bez tý kešky by jsme sem nikdy nevylezli.

"Matěji, rozděláte oheň, ať můžem opíct buřty. "Přečtem si po obědě jeden ten detektivní příběh?"

"Jasně."

"Tak vstávat, jdeme dál, čeká nás další schránka."

"Hurá, máme jí."

"Odsud je krásnej rozhled."

"To je škoda, že jsme tu třetí schránku nenašli." "Hm, to se nedá nic dělat, jdeme domů."
"Matěji, co to děláš?" "Vidíte ho, to je čuně, co?"

"Pojďte na limonádu. Zasloužíte si jí."

"Pak si ohřejeme fazole."

 
"Dobrý ráno." "Ahoj." "Dneska už zůstanem v kempu, a pak půjdeme na vlak, ne?" "Ne, my chceme na Drábský světničky."  "Na drábský světničky? Do Mnichova to máme nejmíň 9 kilásků! Vy toho ještě nemáte dost?"
"Tak dobře, ale musíme si trochu máknout."

"Dojíst a balit! V 10 odcházíme."

"Jak daleko je to na ty Světničky?"

"No tam asi 8,5  a na vlak dalších 9,5 kilometru."

"A v kolik nám jede vlak?"

"Ve tři."

"Tak to máme co dělat."

"Jé hele, osel, a támhle je pštros."

"Jakej je čas?"

"12.10. Ve 12.40 musíme vypadnout. Rychle se najezte, vylezte nahoru, zamávejte a běžíme."

"Novotňáku, jseš blázen? To, že běžíme jsem myslel obrazně. A ty zdrháš z kopce, jak kdyby tě honili drábi (:- , takhle mi prdne bajpás."
"Tak rychle, fotka a frčíme dál na vlak."
"No, a jsme skoro doma."

"Tak ahoj!"

"Ahoj."

"Chcete vidět

 další fotky?"