Zmlátil mě jednou rukou

Do Pece je cesta dlouhá, kdo jede vlakem ten je trouba. Ve vlaku se ale můžete projít a je tam prej větší sranda. Už po cestě se menší kluci dohadovali, že někdo, ten je dobrej, a že někoho zmlátí jednou rukou.

Koukali jsme na to jak z jara a cesta nám příjemně ubíhala. Tři a půl hodiny uteklo než jsme se nadáli a my se vysypali v Trunově. Holt rychlík je rychlík.

Na přestup jsme měli jen asi 45 minut, což není mnoho na to, že autobusák je jen přes vodu. Tak jsme hráli na Mrazíka a pak na Hřebík.
Autobus jel na čas. Vlezli jsme do něj a Dominik s Tadeášem obratem usnuli. V devět jsme vystoupili v Peci. Za půl hodiny jsme byli na Hore zdaru. V chatě bylo zatopeno. Dožvýkali jsme zbytky večeří a většina se uložila k spánku.
Ráno jsme vstali před osmou. K snídani byl chleba se sýrem. Pak jsme se začali chystat na výstup. Vyrazili jsme po půl desáté. Cesta ubíhala celkem rychle. Pod nohami letos nekřupal sníh a šlo se hezky.
Jen kluci byli dost oblečení. Čekali jsme větší zimu. Za hodinku a půl jsme byli u trkače a jedli perník.
Předběhla nás parta z Jetice. Svačili jen kousek nad námi, tak jsme je zase předešli. Společně jsme se zase zastavili nad Obřím dolem.
Vyfotili se na vyhlídce a žabáci zkoušeli přeskočit ze zábradlí na zábradlí.
No a pak po řetězové cestě vyšplhali až na vrchol.
Z Polské boudy evidentně neupadl ani neodletěl ten horní talíř. Nova jako  obvykle trochu přeháněla. Odpadlo jenom podbití.   Bouda byla stejná jako vloni. Jen nám nebyla taková zima. V minulých letech bylo hůř. Asi proto, že na Sněžce bylo jaro.
Snědli jsme oběd a řešili, kudy dolu. Nakonec větší skupina šla delší cestou přes Luční a Modrákem.  

 

 Menšína šla obvyklou cestou pod lanovkou.
Skupinky se dostaly na Horezdar asi ve tři a ve čtyři. K večeři byly špagety s kečupem a v mezičase jsme chytali buřtguláš na neděli. Večer sme si trochu hráli, zpívali při kytaře a pak šli ven. Hráli jsme Huntovačku a na Hřebík.
  Pak jsme upadli a spali jak špalci až do rána.  
Ráno jsme namazali chleby a šli si hrát ven. Hráli jsme lakros a koulovali Vojtovu bundu zbytky sněhu a tak.
Pak rozstřelili létající talíř, který byl místo obličeje. Uff.

Snědli jsme buřtguláš, hodili si batohy na záda a fičeli do Pece.

Do Prahy je cesta dlouhá, kdo jede vlakem, ten je trouba. Cesta uběhla raz dva a ve čtvrt na šest jsme byli u školy.