Přece nebudeme zase píct na vejletě kuřecí řízky. To je furt dokola. Upečem něco jinýho, ne. Co jehně. To bude moc velký, to nesníme. Tak něco menšího. Co krůta? Jo, to je vono. Tak jo. Pojedeme
na vejlet s krůtou.
Jestli bude živá, tak s ní jedu autobusem, říkal Matěj. (Jak v reklamě na Staropramen)

Přijeli jsme pozdě protože páteční doprava stála jako obvykle za to. Vytáhli jsme tyče, rozbalili plachty a začali stavět tee pee. Šlo nám to od ruky celkem hezky, stejně to ale chvíli trvá vztyčit 4 týpka.

Připravili jsme nějaké dřevo, přitáhli postele, donesli kameny na ohniště, vyrýpnuli drny, zapálili oheň a začali hodovat. Už byla tma jak v pytli a my ani nevyndali foťák. Proto nejsou žádné fotky.

V noci byla zima přímo ukrutná. Byla mi v noci zima říkali školo všichni. Kdo říkal něco jiného, lhal, až se mu nos červenal. Šli jsme nakoupit do krámu a pak posnídali.

Následovalo otřesné zjištění: "Tak krůta není předvařená v páře a bude se dělat hrozně dlouho. Bodli jsme jí na rožeň, zapálili oheň a začali jí ohřívat. Milďoch jí ještě pokřtil.

Ostatní zatím dělali další dřevo na další noc a my jim brali desátky na krůtu.
Závody koňských potahů byly úspěšné, jen někteří kočí vedli své koně k potoku místo do branek.
Nakonec jely i náčelnice. Ani jsme se jim moc nesmáli. Krůta se úspěšně ohřívala a my sbírali šišky pro veverky.
Pak jsme hráli na veverky. Někteří týpci nás dost potrápili. Běhali jak čiperky a jen se nám vysmívali. Hlavně Anča a Jura.

A krůta ...? Dál se vesele ohřívala.

Navečer ekologové vysadili před své tee pee "březový hájek" a do stanu si vyrobili palmu,
 aby měli čím přikládat, když dělají řěditelnu. To pak vypadá takhle
Kuba zajel s kolečkama do Nagymaroše, napustili vodu, zkoušeli, jestli kolečka plavou,foukali do rukojetí, prostě blbnuli.

A krůta byla skoro hotová.

To jsme si dali. Měl jsme boule až za ušima.

Celou galeriri fotek s krůtou pověsila Boška na Rajče.

Tak dobrou noc.
Druhá noc byla trochu lepší.

V neděli jsme vyrazili na výlet. Cíl: kostel na Makový hoře, známé to poutní místo. Vzdálenost: skoro 10 km jedna cesta.

Šli jsme cestou necestou. Na kopci jsme rozdělali oheň a opekli buřty.
Cestou zpátky jsme procvičili rovnováhu na kládě. Jen záchrana dole pod kládou spadla do potoka. Ten kámen se zvrtnul a já si nabral do bot.
K večeři byli čínské nudličky s kuřecím masem. Chvíli jsme si povídali v domě, pak zatopili ve stanech a šli brzo spát.
Noc třetí byla luxusní. Zima už nebyla skoro nikomu. Paráda. Asi jsme si zvykli.
V pondělí  už jen Ini typy, balení, naskládat se do aut a směr domů.
    Zapsal Míra